ARCHIV AKCÍ TERAPEUTICKÉ KOMUNITY
Letošní vánoční večírek se nesl v divadelním duchu – po výborném štědrovečerním obědě s bramborovým salátem a řízkem, nám klienti předvedli divadelní představení „Barevné pastelky“, které si nacvičili pro dětský domov a domov seniorů v Solenicích. Klienti se do toho obuli, jak se patří, a vytvořili si i originální stylové kostýmy. Společně jsme si zazpívali vánoční koledy u vánočního stromku a dokonce přišel i Ježíšek!
Jako každý rok, tak i letos jsme se zúčastnili přátelského klání komunit v Magdaléně. Tradičně nás čekal maraton divadelních představení, turnaj ve volejbale, sochání a malování. Naše představení vzbudilo opět rozruch, ale i rozpaky. Pojednávalo o zvláštních léčebných metodách na fiktivním psychiatrickém oddělení. Ovšem s důrazem na to, že u nás v TK k ničemu takovému nedochází. Vše korunovalo hudební vystoupení dnes již naší úspěšné klientky. O proti předešlým rokům, jsme se malování a sochání zhostili s větší vervou a touhou zvítězit. Sice se tak nestalo, přesto jsme si společné tvoření a poměřování s ostatními komunitami užili. U táboráku docházelo k většímu sblížení s ostatními klienty z jiných komunit, možná došlo i k chvilkovému zaláskování. Odjížděli jsem plni zážitků a s pocitem, že je možné také dávat, nejen brát.
V srpnu jsme posílili své nohy a protáhli ztuhlá těla při letním puťáku kolem Orlíku. Počasí nám přálo – ani vedro, ani zima, sprchlo snad jen jednou. Putování probíhalo podobně jako putování celou komunitou – zpočátku se nikomu nechtělo, bylo těžké se smířit s cestou a se vším, co je s ní spojené (nepohodlí, námaha, odkázanost jeden na druhého). Všechno bylo špatně – těžké batohy, špatná cesta, hrozní terapeuti… Kdo ale chtěl, mohl někde v půlce zažít smíření a přijetí cesty takové, jaká je, užít si sblížení s ostatními, zažít pocit, že jsme na jedné lodi (což jsme vyzkoušeli při plavbě parníkem), vykročit ke změně a zažít radost z překonání překážek a nových zážitků. O kilometry tedy nešlo. Co se chůze týče, tak jsme opravdu nelámali žádné rekordy.
Také v roce 2015 jsme vyrazili s koly směrem na kozí farmu v České Kanadě do Peníkova. Nejprve jsme cestovali vlakem do Jindřichova Hradce a posledních třicet kilometrů jsme urazili na kolech. Během týdne jsme pracovali na farmě, majitelům jsme pokosili nově získanou louku, denně jsme pomáhali krmit zvířecí obyvatele farmy, kromě koz to byla zejména trojice čuníků a samozřejmě páv Pepa. S klienty jsme již tradičně navštívili bizoní farmu, hrad Landštejn, Slavonice i krásnou Telč, to vše na kolech.
Tento rok jsme oslavili Vánoce na nové adrese v Solenicích. Kromě dobrého a hojného jídla, jsme si společně zazpívali koledy, nadto nám klienti zahráli dojemnou divadelní verzi Dickensovy povídky Vánoční koleda. Toto pěkné dílko klienti ze své vlastní iniciativy zahráli v průběhu prosince i ve zdejší MŠ, ZŠ, Dětském domově i pečovatelském domě a potěšili i další lidi mimo práh naši komunity.
V zářijových dnech jsme navázali na několikaletou tradici a opět jsme se účastnili Kulturfestu – divadelní a sportovní akce pořádanou TK Magdaléna. I tentokrát, zde naši klienti sehráli na prknech, která znamenají svět, divadelní představení, které sami secvičili. Letos šlo o původní hru zachycující pracovní i osobní život terapeutického týmu. Divadelní hra měla velký úspěch. Klienti se zároveň užili i další kulturní zážitky (včetně sochání a malování obrazu), ale i ze sportovního klání ve fotbalu.
V půlce srpna jsme bez ohledu na zatažené nebe a střevní virózu klátící členy výpravy vyšlápli přírodě naproti rovnou ze Solenic. Odměnou za statečnost nás téměř celý týden provázelo slunko, hravá nálada a kouzelné výhledy na vodní hladinu přehrady. S unavenýma nohama, jehličím ve vlasech a provoněni táborákovým kouřem jsme oprášili vybrané způsoby obědem v restauraci a prohlídkou zámku Orlík. Aristokratický závěr putování dovršila zpáteční plavba parníkem přes celou přehradu.
Výlet jsme tentokrát pojali v návaznosti na Den otevřených dveří jako jeho druhou část. Ex-klienti přespali u nás komunitě ze soboty na neděli a náš společný výlet tak mohl začít už ranní snídaní s voňavou překapávanou kávou. Dopoledne jsme se vydali na vyhlídku v lesích nad Solenicemi, odkud se nabízí krásný pohled na meandr pod Orlickou přehradou. Výhled nám všem učaroval. Po návratu pro nás byla připravená vynikající svíčková, kterou jsme si díky pěknému počasí mohli vychutnat na zahradě. Při závěrečné reflexi společně stráveného dne zazněla chvála na naše nové obydlí i krásnou přírodu všude okolo. Ex-klienti také popřáli současným klientům dostatek sil ke zdárnému ukončení pobytu v komunitě.
Letos jsme začali naší vodní anabázi v Českém Štemberku a zakončili jsme ji trasou nejdivočejší, tj. z Týnce do Pikovic. Sázava více méně patřila jenom nám, a tak jsme si ji užili všemi možnými způsoby. Od utopení kánoe po sjíždění jezů, až po vzájemné přepadávání lodí na „voleji“.
Letos jsme na pěší výlet vyráželi přímo z naší nové adresy, tedy ze Solenic. Postupně jsme obešli část Orlické přehrady, přes Zvíkov, Orlík a zase zpět. Počasí nám přálo, a tak se těžké batohy lépe nesly. Zpočátku nevládlo zrovna všeobecné nadšení z účasti na této akci. Někomu vadila fyzická námaha, nemožnost každodenního sprchování či přílišná blízkost. Brzy se to ale změnilo a zavládla pohodová atmosféra. Nakonec nás společné putování krásnou letní přírodou, táboření v lese, vaření na ohni, příděly vody, fyzická námaha a pomoc těm, kteří nemohou, stmelilo natolik, že poslední den táboření, jsme všichni spali pospolu pod přístřeškem fotbalového klubu, přestože prostoru k soukromí bylo požehnaně.
Druhý týden v květnu jsme tradičně strávili v Peníkově u českého Rudolce. Jelikož nám tentokrát nepřálo počasí, klienti více pracovali na místní ekologické kozí farmě. Starali se o koně, kozy i místního páva Pepu. Ve dnech volna jsme na kole navštívili hrad Landštejn, městečko Slavonice a jako vždy jsme se jeli podívat i na bizoní farmu do Rožnova. Večery jsme trávili u ohně nebo koupáním v blízkém rybníčku, kde začíná známá cyklostezka Grázlova. Ta vede až k rodinné zoo blízko Slavonic s názvem Bejčkův mlejn.
Tak jako každý rok jsme i letos v polovině prosince uspořádali vánoční večírek. Jeho organizaci měli tentokrát v rukou především sami uživatelé, kteří výborně napekli, navařili a ozdobili stromeček. Po vepřových řízcích a smaženém kaprovi jsme si nad mísami s cukrovím předali dárky a potom vyrazili ven odpálit ohňostroj. Po návratu do tepla se pak uživatelé chopili kytary a zbytek večírku jsme si užili zpíváním koled.
2. listopadu jsme letos už potřetí uspořádali výlet společně s bývalými klienty, kteří úspěšně dokončili naši službu. Ani nevlídné, deštivo-sychravé počasí nezabránilo tomu, abychom se před polednem sešli v pražské ZOO v požehnané sestavě. Každý z nás měl možnost se v ZOO potěšit – někdo indonéskou džunglí, jiní tajemstvím, která skrývala terária, někdo pavilonem slonů a přednáškou, kterou jsme zde dostali, jiní domácími řízky či teplým čajem. Podařilo se nám vytvořit prostředí, ve kterém se mísili bývalí klienti se současnými a svým příkladem je mohli inspirovat a motivovat k práci na sobě. Výlet se nám povedl a těšíme se, že v milé tradici budeme pokračovat.
Už tradičně jsme vyjeli do podzimních Jeseníků – Rejvíz. Společně jsem toho mnoho prožili, zažili a zvládli:-) Vyšlápli jsme si na místní zříceninu Kobrštejn, pokochali se mechovými jezírky, rozhlédli se do kraje z Čertových kamenů.
Letos se v Magdaléně konal již 15. ročník Kulturfestu – přehlídky divadelních představení a výtvarných děl terapeutických komunit. Tentokrát i s účastí komunit z Polska a Slovenska. Po příjezdu do Magdaleny se nám věnoval delegát z řad klientů. Provedl nás komunitou, ukázal, kam si můžeme postavit stany, pomáhal se zajištěním rekvizit. Prostě vše bylo bezvadně připraveno. Naše divadelní představení „Muzikál ze života komunity“ mělo velký úspěch. Ačkoli naši herci měli před vystoupením trému a došlo i k nějakým konfliktům, jakmile vylezli na jeviště, tréma z nich opadla a podali úžasný výkon. Užili jsme si také trochu volejbalu, společného sochání a malování. A samozřejmě jsme shlédli krásná představení ostatních komunit, zatančili si na koncertě a rozloučili se u závěrečného ohně.
Letos již podruhé jsme na sklonku srpna přivítali na půdě naší komunity rodiny a blízké uživatelů naší služby. Jako tradičně jsme si den užili. Rodinám jsme nabídli možnost setkání s individuálními garanty jejich blízkých i možnost ochutnat skupinovou dynamiku. Zahráli jsme si ping-pong, vyřešili fotografický kvíz a promítli fotky z našich výjezdových akcí.
I letos jsme mohli zdravit na vodě AHOJ! Vyrazili jsme z Vyššího Brodu, přes Rožmberk (noční procházka historickou částí městečka), Českým Krumlovem až do Boršova. Díky možnosti měnit postupně druh plavidel jsme si vyzkoušeli jízdu na dvouraftu, čtyřraftu a kánoji. Zažili jsme všechny druhy počasí.
Pro letošní rok jsme místo tradiční olympiády v Tomkách přijali pozvání TK Karlov na OTOB 2013. OTOB byl třídenní outdoorový víceboj tříčlenných týmů. Bylo to nejen kolo, výšky, běh, voda, bahno, pot a někdy i krev. Byla to i spolupráce, fair play a blízké setkání se s krajinou. Za naši komunitu nastoupily 2 týmy. Každý z členů si odvezl silný zážitek (ať už volný pád z mostu, nebo koupání v Orlíku).
V červnu jsme již tradičně uskutečnili sobotní otevřený výlet s bývalými klienty, pracovníky a jejich blízkými. Šli jsme do Šárky, kde jsme se prošli na vyhlídku, zaházeli si s talířem, společně posvačili a popovídali si. Počasí nám přálo, a tak jsme celý výlet zakončili opékáním buřtů v TK. Bývalí klienti zavzpomínali na staré dobré časy v komunitě, pochlubili se, jak se jim daří a současné klienty a pracovníky povzbudili, že naše snažení má smysl. Byl to hezky společně strávený čas. Těšíme se na příští.
V červnu jsme jako každý rok vyrazili na týdenní puťák, tentokrát do Lužických hor. Dokonce jsme putovali i u německých sousedů, kde někteří z nás vyzkoušeli horolezení via ferraty. Naši pouť jsme začali v Krásné Lípě, kam jsme se dopravili vlakem. Vystoupali jsme na Jedlovou, kde jsme z rozhledny měli krajinu jako na dlani. Dalším zásadním vrcholem a výzvou na naší cestě byl Hvozd. Dva dny jsme strávili u nádherné přehrady Naděje s vodopádem, kde jsme se ve vedrech chladili a navštívili jsme i sirný pramen. Naši pouť jsme zakončili pod horou Klíč, kde jsme u tajemných profukujících děr poděkovali čtyřem živlům, které nás na cestě provázely.
V červnu jsme jako každý rok vyrazili na týdenní puťák, tentokrát do Lužických hor. Dokonce jsme putovali i u německých sousedů, kde někteří z nás vyzkoušeli horolezení via ferraty. Naši pouť jsme začali v Krásné Lípě, kam jsme se dopravili vlakem. Vystoupali jsme na Jedlovou, kde jsme z rozhledny měli krajinu jako na dlani. Dalším zásadním vrcholem a výzvou na naší cestě byl Hvozd. Dva dny jsme strávili u nádherné přehrady Naděje s vodopádem, kde jsme se ve vedrech chladili a navštívili jsme i sirný pramen. Naši pouť jsme zakončili pod horou Klíč, kde jsme u tajemných profukujících děr poděkovali čtyřem živlům, které nás na cestě provázely.
Navázali jsme již na tradici a uspořádali další rodinný den v terapeutické komunitě – v tento den do komunity dorazí rodina a blízcí našich současných klientů. Rodinná sobota byla vyplněna jak ochutnávkou programu, tak společnými aktivitami a vyhlášení m soutěže o nejlepší koláč. Nejdůležitější pak bylo, že jsme tento čas mohli prožít společně!
V půli února jsme poprvé v historii komunity vyrazili v zimě na výjezdní akci na běžky. Ubytovaní jsme byli na skautské základně, což sebou neslo i to, že 3x týdně tam měli skauti v podvečerních hodinách své schůzky. To nám mírně zkomplikovalo naše hladové návraty z běžkařských túr, ale zvládli jsme to:) Sněhu bylo dost a mrazu snesitelné množství, takže jsme si běžkování užili.